Indie: Gárové (Matriarchální lovci lebek)

Matriarchální lovci lebek

Dříve obávaní lovci lebek patří dnes k nejpřátelštějším kmenům, které na severovýchodě Indie potkáte. S přítelem Simonem Birdem jsme návštěvu Gárů původně ani neplánovali. V roce 2008 jsme zkoumali jejich sousedy Khásíy a do Garo Hills zavítali jen proto, že se nacházejí v nižších polohách, a mají proto teplejší klima vhodnější k dokončení našich zápisků a maleb z Khasi Hills.

Ihned po příjezdu nás však pohltila místní kultura – jako by náš pobyt manipulovala nějaká nadpřirozená sila. Byli jsme ubytováni, nakrmeni, baveni a předáváni z ruky do ruky. Vše se dělo samovolně, nemělo cenu se tomu vzpírat. Ze soutěživé pohostinnosti gárských rodin nebylo úniku. Cítili jsme se jako celebrity, anebo spíše zajatci.  Kmen Gáro byl jistě tou nejpohostinnějšínejzábavnější a nejbizarnější společností, jakou jsem kdy navštívila. Po dvou týdnech nás však všechna ta pozornost začala vyčerpávat, až jsme zosnovali útěk do džungle za nepostižitelnými slony a tajemným gárským yettim.

Gárové mi ze všeho nejvíc připomínali oživlé postavičky z Asterixe. Vařili kouzelné lektvary – rýžové pivo ču, pili a veselili se. Nadevše milovali dobrou pařbu. Jejich správně ujetý smysl pro humor šel skvěle dohromady i s kapkou whisky, které zdejší chlapi nezřízeně holdovali. Nevím, zda to bylo tradicí anebo společenskými tlaky, ale většina mužů cítila potřebu zdůrazňovat svoji mužnost, mnohdy až komicky. Často nám připomínali, že nejsou sluhové svých žen jako jejich sousedé Khásíové (o nich více zde). Stejně jako oni však i Gárové praktikují odpradávna matrilineární systém. Děti patří matkám a přebírají jejich klanové jméno. Nejschopnější dcery dědí rodinné jmění. U Gárů se navíc nehodí, aby milostný vztah inicioval muž. Musí počkat, až ho na rande pozve žena. V minulosti dívky dokonce nechávaly svého vyvoleného unést.

 

Gárové dříve a dnes (Simon Bird)

SILNÉ ŽENY BOJOVNÍKŮ

Originální a ujeté jsou i gárské legendy a tradice. Lidové báchorky popisují zemi jako plochý čtverec zavěšený ve čtyřech rozích na lanech. Na každém laně žije veverka, která, kdykoli má možnost, lano ohryzává. Veverky odhánějí čtyři slepí muži dlouhými bambusovými tyčemi. Čas od času však některý z mužů usne. Veverka na jeho straně toho hned využije a dá se do hryzání.  Lano se povolí a země se otřese (což vysvětluje častá zemětřesení v této oblasti).

Gárové pocházejí z pěti hlavních matrilineárních klanů nazývaných čatči, které svůj původ odvozují od matky zakladatelky. Více než polovina populace však patří pouze k jedné ze dvou prvních skupin: Sangma (matka, která žila v bambusovém domě na sloupcích) nebo Marak (matka, která je pevná a silná), další se jmenují Momin, Shiira a Areng.

Gárské matky zakladatelky

Gárové patřili mezi nejzběsilejší lovce lebek na indickém severovýchodě. Lidské hlavy je doprovázeli do země mrtvých, používali je k zvýšení úrodnosti půdy i k náboženským rituálům.

Britský úředník Major Alan Playfair zmiňuje ve své monografii The Garos, že lov lebek byl v Garo Hills efektivně zastaven teprve v roce 1876 a že: „…zástupci komisaře se podařilo v kempu u Rongengiri  urovnat několik krvavých sporů a ne méně než 200 lebek, ostatků obětí zabitých během dřívějších nájezdů nebo zavražděných různými způsoby, bylo shromážděno a veřejně spáleno.”

Rodinné dědictví

NÁMLUVY PO GÁRSKU

„Co je pravdy na tom, že u vás ženy žádají o ruku muže?“ vyzvídám od státního úředníka Palpala.

„Je to tak, většinou je to na nich. Moje žena udělala ve vztahu pár počátečních kroků, napsala mi dopis, pozvala na rande, a tak. Ale já si ji stejně vybral už předtím,“ chlubí se.

Palpal pak dává k lepšímu tradici „únos ženicha“, kterou si gárské ženy zajišťovaly manžely v dřívějších dobách.

„Bývala to jedna z nejvíce vzrušujících událostí v životě muže. Únos byl považován za jediný vhodný způsob, jak pozvat muže, aby se stal manželem. Příbuzní dívky unesli chlapce, který se jí líbil, a přivedli ho do jejího domu. Aby mladík dokázal, že není jen tak k mání, musel nejméně dvakrát utéct a být znovu unesen. Při třetím únosu většinou se svatbou souhlasil. Pokud ale utekl i tentokrát, znamenalo to definitivní odmítnutí.“

Únos ženicha

Garo Hills tvoří laskavě zaoblené kopce pokryté džunglí. Hustý porost poskytuje útočiště nejen slonům, tygrům či opicím, v neprostupných lesích se prý skrývá i mande barung – gárský yetti. 700 tisíc Gárů žije ve vesničkách s rýžovými políčky úhledně vyplňujícími kapsy rovin. Gárové si staví domky vysoko v korunách stromů, aby chránili svoje pole před divokými slony.

BÝT SAMA SEBOU

„Nejdřív jsem obchodovala s uhlím, ale bylo to moc těžké, musela jsem furt jezdit sem a tam. Zkusila jsem proto stavební materiály a dělám to už pět let,“ čtyřicetiletá Ferdina vyfoukne nad hlavu elegantní oblak kouře.

„Jiným ženám pomáhají jejich manželé. Můj muž ale pracuje v Shillongu (hlavní město státu Méghálaja), kde studují i moje tři děti na střední škole, a tak mám dost času budovat tuhle firmu sama. Vedu vlastně dvojí život – v Shillongu jsem ženou v domácnosti a tady podnikatelkou,“ shrnuje.

„Protože se pohybuji v mužském světě, každý mě bere jako chlapa,“ zasměje se hlasitě hlubokým hlasem, troufám si tvrdit, že … jako muž.

„Cítíš, že existuje nějaký rozdíl mezi situací žen v Garo Hills a zbytkem Indie?“ zajímá mě.

„Tady je to hodně jiné. Rozhodně bych neměnila. Máme možnost jako ženy podnikat a postavit se na vlastní nohy, být samy sebou. Nemusíme se manžela ptát, aby nám něco koupil.“

Dvojí život

VÝMĚNA MANŽELEK (I MANŽELŮ)

Ve vesnici Cherangiri vrcholí přípravy k servírování rýžového piva ču. Ferdina nám představuje vesnického Nokmu (náčelníka), ctihodného starce s nezbedným pohledem. Pak ukáže na malou ženu v mikině s kapucí na hlavě, která nám přináší džbánek s kouzelným nápojem.

„Jeho první žena zemřela před dvaceti lety, a jak bylo tenkrát zvykem, nahradila ji její mladší sestra. Proto je o tolik mladší než on,“ vysvětluje.

Je mi líto manželky „náhradnice“, protože neměla šanci prožít romantickou lásku.

Ferdina nás ujistí, že většina mladých dnes praktikuje normální manželství z lásky, dokonce i na vesnicích.

Teoreticky by ale, díky této tradici, neměli být mezi Gáry žádné vdovy ani vdovci. Když zemře manžel, stane se pro změnu jeden z jeho synovců „náhradním manželem“.

Náhradní manželka

 

VELKÝ BRATR

Kdo je ve vaší kultuře šéfem, ŽENA nebo MUŽ?” zeptám se naplno geologa Namuse.

„Žena má nárok na děti, majetek, pozemky, domy, ale muž má nárok na to být šéfem domácnosti,“ odpovídá podsaditý muž a upravuje si při tom knírek.

Namus se oženil s dědičkou, svojí sestřenicí z otcovy strany.

„Jako dědičku vybrali moji ženu starší z jejího klanu,“ zdůrazňuje nám. Klany rozhodují o správě a prodeji majetku a řeší i společenské problémy.

„Máme tady nízkou kriminalitu, protože každý je kontrolován klanem – o každém se ví,“ rozevírá Namus oči, jako kdyby mě chtěl zastrašit.

„Otázka, zda je v rámci našeho systému silnější žena nebo muž, ta otázka není vůbec, ale vůbec důležitá,“ zopakuje hlasitě.

Kontrola klanů

DOMÁCÍ OTROCI

Palpal začíná připravovat oběd. Simon se ho sarkasticky ptá, zda je vaření a praní u nich mužskou prací.

„Ne, ne, to jsou ženské práce,“ ujistí ho rozhořčeně Namus, zatímco pozoruje svého bratrance Palpala krájejícího zeleninu.

„My nejsme žádní domácí otroci jako khásíjští muži (Khásí je sousední kmen rovněž praktikující matrilineární systém),“ ospravedlňuje se rychle  Palpal.  „Ženy v Khasi Hills systém zneužily. Já přece nevařím každý den, to přenechávám svojí ženě.“  Naleje si další dávku whisky, aby spláchl svoje ponížení.

Jídlo je velmi chutné, což naznačuje, že Palpal zřejmě nebude jen příležitostným kuchařem. Zasvěceně nám vysvětluje, že k vytvoření té zvláštní gárské chuti používá jedlou sodu, která také pomáhá s trávením.

NALOŽENI V LIHU

Město Williamnagar na svých 18 tisíc obyvatel vůbec nevypadá. Je to spíše sbírka předměstí oddělených od sebe křovisky, mokřady a džunglí.

Ačkoliv je rozlezlý, má svůj hlavní bazar se stánky a obchůdky garážového stylu s roletami. Spousta z nich má malá zamřížovaná okénka pro obsluhu.  Letmý pohled dovnitř odhalí úhledně vyrovnané lahve s tvrdým alkoholem. Sledujeme několik podnapilých jedinců klátících se kolem tržnice s poloprázdnými lahvemi od whisky.  Kupodivu to nikoho nepohoršuje, obchodníci ani zákazníci si jich nevšímají, každý si hledí svého.

„Rozumím tomu, že alkohol lidi přitahuje, už zničil spoustu místních rodin. Je příliš levný a všude dostupný,“ vysvětluje nám státní úředník Dan. „Mluvím z vlastní zkušenosti. Dřív jsem také pil a vím, co to dělá s vaší hlavou.“

Webové stránky jižních Garo Hills k tomu dodávají: „V minulosti bylo základem gárské stravy rýžové pivo s nízkým obsahem alkoholu.  V poslední době se však u nás rozšířily dovážené destiláty, které nejenže postrádají nutriční hodnotu rýžového piva, ale demoralizují ty, jež jim holdují přespříliš. Cizí lihoviny vyrobené v Indii, jako je brandy nebo whisky, dodávají lidem nemístný pocit uspokojení a prestiže. Společnost za to nyní platí vysokou cenu ve formě rozvrácených rodin a závislosti na alkoholu, obzvláště mezi mladými.

ADOPCE DĚDIČKY

„Zrovna zařizujeme adopci dcery, proto je moje žena pryč!” vypráví nám nesměle Dan, otec dvou dospělých synů, neschopný potlačit široký úsměv.

Vezme s poličky DVD a vloží ho do přehrávače.

„Dcera bude dědičkou a ponese dále rodinné jméno. Měli jsme štěstí, známý se mi jen tak náhodou zmínil o chudé rodině, jejíž otec je nemocný, a že dávají jednu ze svých dcer k adopci,“ vysvětluje nadšeně a snaží se, aby se příliš nezamotal do svých vlastních slov.

„Je to jen malé miminko. Jsou jí čtyři měsíce a pojmenovali jsme ji Nefertiti jako egyptskou královnu.“

Adopce egyptské královny (Simon Bird)

Než z Garo Hills odjedeme, zajdeme se ještě podívat k Danovi, jak se jeho rodina sžila s miminkem.  Dan nás zavede do obýváku s loveckými trofejemi. Za pár minut vchází dovnitř jeho žena a v ruce svírá balíček přikrývek.

Na moment si představím, že ho rozbalí a objeví se mumifikované miminko! Danova žena však pečlivě odlupuje pokrývky, až se ukáže spící gárský obličejíček. Ženin zářivý úsměv mluví za vše.

„Ona zdědí nemovitosti, to je naše tradice, jsme tak šťastní, že ji máme,“ potvrzuje nadšeně Dan. „A přijali ji i naši synové. Jsou rádi, že mají doma miminko.“

GÁRSKÝ FOLK A ROCK

Dívky v sexy zavinovacích sukénkách ke kolenům předvádějí vypracované okrové nohy, klíč k jejich tibetskému původu. Mladí svalnatí muži kolem nich gestikulují meči a štíty, bijí svými zbraněmi do země a skandují do rytmu bubnů.  Staří muži hrají na zvláštní dlouhatánské bambusové nástroje vytvarované jak trofeje z prastarých mýtických bestií.

Představení končí zběsilým vyvrcholením. Všechny ty gongy, bubny, bambusové rohy a další instrumenty dohromady vydávají co nejhlasitější zvuky. Zdá se, že k festivalovému nadšení přispívá i naše přítomnost. Několik gárských kamer zaměřuje pozornost na Simona, který opouští hřiště společně s účinkujícími a stává se okamžitou celebritou.

Obdivujeme západ slunce zahalený v mlze a sledujeme, jak festival pomalu balí. Když už si myslíme, že vše skončilo, zapojí organizátoři masivní zesilovací systém. Na podiu se rozeřve rocková skupina North Wind, prý jedna z nejslavnějších v Garo Hills. Hysterický dav gárských teenagerů se dostává do varu. Poskakují kolem a mlátí hlavami dlouho do noci.

Takhle progresivní kulturní program jsme tedy v zapadlé vesničce jižních Garo Hills rozhodně nečekali.


Místo: Garo Hills, stát Méghálaja, severovýchod Indie

Populace: 700 tisíc v Méghálaji (mnoho jich žije také v Bangladéši a v sousedních indických státech).

Náboženství: 90 % křesťané (baptisté a římští katolíci), 5 % původní animistická víra Songsarek, 5% hinduisté, muslimové a další.

Jazyk: gárština (jazyk tibetsko-barmského původu), hindština a angličtina

Matriarchální rysy kmene Gáro:

  • Děti patří matce a přebírají její klanové jméno (matrilineární jméno)
  • Nejschopnější dcera dědí rodinné jmění (matrilineární dědictví)
  • Pokud má rodina pouze syny, vhodnou dědičku si adoptuje
  • Partnerské vztahy iniciují ženy
  • Muž se po svatbě stěhuje do rodiny své ženy (matrifokální rezidence)

Zajímají vás další bizarní světy, které se točí kolem žen?

Mrkněte na naši knížku Kde ženy vládnou