Jak matriarchát nesplnil moje očekávání

Pokud některá z vás někdy  zatoužila po životě v matriarchátu, vězte, že to není žádný med. V tlupě Amazonek si musíte umět vydobýt své místo. Jinak vás ostatní ženské zadupou. 

Prodavačka krevet

A proto moje začátky u mexických Zapotéků z Tehuantepecké šíje, naší první matriarchální společnosti, nebyly příliš úspěšné. Asertivní, až agresivní způsoby zdejších žen totiž dokázaly jemnější povahy, jako jsem já, občas pořádně vyděsit.

Naše putování jsme zahájili v městečku Tehuantepec, kde se fenomén slavných matriarchálních Tehuán (zapotéckých žen z Tehuantepecké šíje) údajně zrodil.

Na měsíc jsme si zajistili levný pokoj v nenápadném hotýlku (z něhož se později vyklubal hotel hodinový) v postranní ulici a vydali se malovat na mercado central (hlavní trh), kde se nacházela největší koncentrace obrovských ženštin.

Simon se uvelebil na schodech, odkud dobře viděl na barevné slunečníky. Já si sedla dolů, přímo mezi stánky, v nichž trhovkyně prodávaly svoje produkty: gigantické tropické květiny, zeleninu a ovoce, kraby, nasolené krevety, sušené ryby i živé slepice.

Nikdo si mě moc nevšímal, dokud jedna ze zákaznic neupozornila prodavačku slepic na to, že se stala mým modelem.

„Za to zaplatíš, co když teď někdo šlohne moje slepice?“ křikla na mě prodavačka a začala se hrozivě sápat po mém skicáku.

„Podívej, tady máš moje slepice!“ ukazovala na obrázek žertovně, ale se smrtelně vážným výrazem.

Prodavačka slepic, velmi objemná Tehuána ve fialovo-modré blůze a široké sukni, vypadala, jako by ji někdo vystřihl přímo z nějaké historicko-etnologické knížky. Ostatně jako většina přítomných žen.

„Zítra přijdu lépe oblečená a s náušnicemi, pak mě můžeš malovat,“ rozhodla nakonec prodavačka rázně a usadila svůj obrovský trup zpět na malou stoličku jako kvočna na hnízdo.

„Namaluj moji sestru, prodává krevety, dokážeš to?“ vyzvala mě hlasitě jiná žena.

Po chvíli jsem prodavačce krevet ukázala její trapně pravdivý portrét, na němž se mi podařilo zachytit i její arogantní úšklebek.

Gringa (cizinka) se teprve učí malovat, neumí to moc dobře,“ oznámila ostatním ženám znechuceně prodavačka. Obrázek držela tak, aby na něj všechny viděly.

Následovala dramatická pauza.

„Tohle bude můj pas do USA,“ deklarovala konečně hlasitě. „Oni (tím myslela nás) sem přijíždějí, protože jsme jiní, zajímá je naše kultura,“ vysvětlovala ostatním, „ale co my, můžeme vidět jejich kulturu v USA? Můžeme? NE!“

Prodavačka přednesla svoji rétorickou otázku tím nejautoritativnějším hlasem, jaký jsem dosud v Tehuantepecu slyšela. Pozornost ostatních jí očividně dělala dobře. Připomínala mi vůdce rebelů mobilizujícího dav desperátů. Nezmohla jsem se ani na slovo.

Simon se mi pokusil poskytnout morální podporu a začal ženám vysvětlovat, že nejsme z USA, ale z Evropy.

„Ooohhh,“ vydala ze sebe prodavačka teatrálně, s opovržením odhodila můj skicák a vrátila se zpět ke svému stánku s krevetami. Od té chvíle nás naprosto ignorovala.

Simon začal načrtávat jinou, méně hrozivou trhovkyni a brzy si opět získal pozornost davu, tentokráte ale mnohem pochvalnější.

El señor sabe mejor (pán to umí lépe),“ okomentovala skicu hlasitě prodavačka slepic, „kdyby mě předtím maloval on, určitě by to dopadlo stokrát líp než u ní,“ sjela mě opovržlivým pohledem, zatímco ostatní ženy horlivě přitakávaly.

„Můžeš mě zítra přijít namalovat ty?“ obrátila se prodavačka se sladkým úsměvem na Simona.

To už na mě bylo příliš. Uraženě jsem si sbalila barvy a rychle se rozloučila. Matriarchální trh naprosto zklamal moje vzletné představy o soudržnosti ženského pohlaví. Jak to, že zdejší ženské tak otevřeně stranily chlapovi?

„Možná, že v cizinkách vidí konkurenci,“ nadhodil mi Simon, když mě po pár minutách dohonil, „a shazují je podobným způsobem, jakým se mezi sebou shazují naši chlapi v hospodě.“

„Aha, takže je to jakýsi boj o pozici v jejich ženské tlupě…“ skočila jsem mu do řeči.

„… který jsi projela na celé čáře,“ dokončil spokojeně Simon, kterému jsem tím nechtíc potvrdila jeho teorii: dejte ženským příležitost a budou se chovat úplně stejně jako chlapi! Možná i hůř.

IMG_0831

Článek byl publikován na http://katerinakaraskova.blog.idnes.cz/

Leave a Reply

Your email address will not be published.