V ugandském království Buganda jsem v letech 2006 – 2010 vedla několik rozvojových projektů Arcidiecézní charity Praha. Nejdříve jsem zprovozňovala Českou nemocnici sv. Karla Lwangy, poté zakládala modelovou základní školu sv. Jana Nepomuckého, a nakonec vylepšovala odborné učiliště sv. Karla Lwangy.
Bydlela jsem v rurálním městečku Buikwe a volný čas jsem zasvětila malování. Inspiraci jsem nacházela všude kolem: v důstojných ženách, jež se jak ve zpomaleném filmu sunuly po prašných cestách, v pestrobarevných rohožích, na nichž jsme sedávali před hliněnými chatrčemi, anebo prostě ve zdejší barvami hýřící přírodě.
A samotní Bagandové? Nikdy mě nepřestali udivovat. Rádi se bavili, skvěle tancovali a bez ohledu na vyznání věřili v magii a čaroděje: noční tanečníky pojídající mrtvoly, kouzelné balvany schopné rozpoutat hurikán, a bohužel i dětské oběti.
Média
Malby a kresby
