Tvořím, cestuju a neustále objevuju…
Inspirují mě domorodé kultury, silné ženy a pobřežní odpadky
Pocházím z Pelhřimova na Vysočině a v Praze jsem studovala práva. Poměrně rychle jsem však zjistila, že mě poznávání cizích zemí baví nějak víc než biflování paragrafů. Každé prázdniny jsem trávila někde v cizině prací a cestováním. Hlídala jsem děti v Anglii a v Irsku, sklízela melouny u Mrtvého moře v Izraeli, stopovala na španělských silnicích a servírovala buvolí steaky na ranči v americkém Coloradu.
Po dokončení studií jsem se potulovala po středoamerické Guatemale, až jsem na vrcholu mayské pyramidy potkala uměleckého malíře Simona, který mi pomohl odhalit moji kreativní duši. Začala jsem s ním malovat, poznávat dobrodružství mimo turistické trasy a vlastně úplně jiný styl života – ukázal mi, že člověk by měl dělat to, co ho baví. Vždycky se to dá nějak zařídit, ať si kdo chce, říká, co chce.
Mým snem se stalo dlouhodobé poznávání cizích zemí, hledání inspirace k malování v přírodě, lidech a odlišných kulturách. Práce v rozvojové a humanitární oblasti tyhle představy přesně splňovala. Začínala jsem v kanceláři Womankind Worldwide v Londýně. Naučila jsem se spoustu věcí a přičichla trochu i k feminismu, jelikož organizace podporovala ženská práva a rozvojové projekty vedené ženami.
Přes Guatemala Solidarity Network jsem se vrátila do Guatemaly, kde jsem žila s mayskými indiány, kteří prožili genocidu. Z mého pobytu vznikla putovní výstava obrazů a fotografií Kukuřiční lidé.
A pak přišlo mnoho krásných let v Africe. V Ugandě jsem zprovozňovala nemocnici a školy pod záštitou Arcidiecézní charity Praha a v Keni dohlížela na zalesňovací a eko zemědělské projekty slovenské organizace Človek v ohrození. Ve volném čase jsem se i tady věnovala malování (Buganda: království magie a čarodějů a Karamodžongové: když bojovníky nahradí válečnice).
Mezitím jsem společně se Simonem hledala po světě kmeny, v nichž mají navrch ženy. Soustředili jsme se na malování místních lidí a povídání s nimi. Zaznamenávali jsme jejich příběhy a legendy. Nastudovali jsme si jejich dějiny a etnografii. Vše jsem nakonec zakomponovali do naší kulturně-cestopisné knížky Kde ženy vládnou.
Knihu a téma „ženských kmenů“ prezentuju od roku 2016 v zábavných přednáškách a putovních uměleckých výstavách v Česku i na Slovensku. O silných ženách ráda píšu do časopisů a hovořím o nich v médiích. Kde ženy vládnou byly také zařazeny do manuálu Globálního rozvojového vzdělávání v hodinách občanské výchovy pro 2. stupeň ZŠ a SŠ. A konečně, kapitolou Tam, kde vládnu ženy jsem přispěla do slovenské cestovatelské antologie Globálni nomádi – Cestopisný výběr.
Za matriarcháty cestujeme i nadále a připravujeme další publikace.
Stále intenzivněji se také věnuji eko-tvorbě. Se Simonem pracujeme na ekologické grafické novele Stella inspirovaném naší dcerou Mirabel a anglickým Jurským pobřežím a připravujeme sérii obrázkových příběhů mořského plastu.
Další drby 🙂 se dozvíte v následujících článcích: