Guna: Matriarchát jako vyšitý

Druzí nejmenší lidé na světě (hned po Pygmejích), kteří nikdy neohnuli záda a dodnes praktikují matriarchát – to je vše, co jsme věděli o panamských indiánech Guna (dříve Kuna), když jsme se za nimi v březnu 2005 vypravili. K návštěvě nás inspiroval článek v časopisu Lidé a země. Natěšeni na jejich autentickou kulturu jsme se rozhodli na ostrovy San Blas neletět jako každý jiný, ale dobrodružně se k nim prodrat džunglí. Ten úžasný nápad jsme později proklínali.

Mola: umění, které vydělává

Samotní Gunové nebyli rozhodně tím nejpřátelštějším kmenem, jaký jsme kdy potkali. Jejich svět se točil kolem peněz o dost víc, než jsme byli zvyklí odjinud – nic nebylo zadarmo, ani úsměv. Ačkoli nám povýšené ženy celý pobyt trochu znesnadňovaly, nemohla jsem než obdivovat jejich postoj – byly to ty nejmenší, a zároveň nejtvrdší matriarchy, jaké si jen dovedete představit. Oblečené v nepřehlédnutelných kmenových kostýmech, ale s myšlením vychytralého podnikatele z centrálního Manhattanu.

Ačkoli spousta domorodých žen po celém světě něco vyrábí, tyhle indiánky vytvořily skutečný produkt, v němž propojily umění s úžasným marketingem. Mola je kus látky zdobený komplikovaným pestrobarevným patchworkem. Celá kultura Gunů se točí kolem ní. Ženám dala křídla. Povznesla je na výsadní místo nejen v rodině, ale i v celé komunitě.

Oslava dcer

Špatně na tom ovšem nebyly ani dříve, kdy místo molas prodávaly kokosy. Gunským ženám dodnes patří dům, pozemky, a někdy i celý ostrov včetně kokosových palem. Manžel se stěhuje k ženě a dře pro její rodinu. Dá se říct, že čím více dcer, tím více levné pracovní síly rodina získává. Dcery se prostě vyplatí. Rodiče si jich také patřičně cení – pořádají pro ně opulentní oslavy a zdobí je zlatými šperky. To synové se neslaví, natož aby se na nich plýtvalo drahými dárky.

Ostrov rovnoprávnosti v ohrožení

Na maličkém ostrově Gardi Sugdub se tísní 1 000 obyvatel. Do posledního místa je zahlcený dřevěnými domy s palmovými střechami. Ostrov však neohrožuje jen přelidnění, ale i moře. Místní počítají s možností, že by za 20 let mohl být jejich domov zcela pod vodou. Nedávno se proto dohodli, že se všichni přesunou na pevninu, na pozemek, který patří rodinám z ostrova. Vláda poskytla grant, z něhož se začala budovat moderní vesnice Isber Yala. (Více se o potápějícím se ostrově a stěhování jeho obyvatel dočtete v tomto článku.)

„Jsme rovnoprávná společnost,“ říká rozvážně čtyřicetiletý Thomas, který se na ostrově stará o komunitní ubytovnu. „Každý má své vlastní pracovní povinnosti, nenařizujeme si navzájem, co máme dělat.“

Muži v akci

Pracovitost je rozhodně důležitá mužská ctnost. Na Gardi Sugdub dovážejí muži denně vodu z pevniny v kánoích. Občas pořádají celodenní výlety za pěstováním kukuřice, banánů, manga a papáje či sběrem stavebního materiálu na domy a kánoe. Jsou zkušenými rybáři, někteří se specializují na mušle, jiní na kraby či humry. Vyrábějí šperky, které prodávají ženám a turistům. Vystupují jako turističtí průvodci a šéfují ostrovům

Ženy na výsluní

„Ženy po většinu dne posedávají kolem a vyrábějí molas. Drbají a pozorují, co se děje na ulici. Na ostrově provozují několik obchodů a jídelnu, ve které jako kuchaře zaměstnávají muže. Kromě toho drží rodinnou kasu a věnují se domácím pracím – zametají, polévají zem vodou, vaří pro rodinu a starají se o děti.

Den, kdy ostrov ožívá

V den, kdy nedaleko zakotví obří výletní koráb, se ostrov přemění v bludiště pestrobarevných cest. Vystaveny jsou stovky molas. Ženy působí o poznání veseleji. Některé si vylepšily image. Z úst jim čouhají dýmky, které očividně nejsou zvyklé kouřit. Jiné mají na ramenou malé zelené andulky či dokonce leguána na hlavě. A ženy, které se převlékly do tradičních šatů jen pro dnešek, vypadají ve své nové kůži pohodlně, jako kdyby tak skutečně chodily každý den. Prostě zkušené profesionálky.

To muži na sobě příliš nezapracovali, na sobě mají stejné americké kšiltovky a trička jako každý den. Sedí většinou někde v rohu, tváří se netečně a v rukou svírají hrubě vyřezávané plachetnice.  Loďka za dolar. S tím tedy rozhodně ženám konkurovat nemohou! Ale občas se i jim podaří něco prodat. Je zřejmé, že zisk z molas pokryje velké věci, třeba televizi, zatímco loďky zaplatí za drobné mužské radosti.

Více se o kultuře lidí Guna dozvíte v dokumentu “The Golden Ones”