Gárové: Matriarchální lovci lebek

Na severovýchodě Indie žijí Gárové – kdysi obávaní lovci lebek, dnes jedni z nejpohostinnějších lidí, které můžete potkat. Naší cestu k nim jsme původně neplánovali. Začátkem roku 2007 jsme zkoumali sousedy Khásíy a do Garo Hills zavítali jen kvůli teplejšímu klimatu – ideálnímu pro dokončení našich zápisků a maleb.

Soutěživá pohostinnost

Ihned po příjezdu nás však pohltila místní kultura – jako by náš pobyt manipulovala nějaká nadpřirozená síla. Byli jsme ubytováni, nakrmeni, baveni a předáváni z ruky do ruky. Odpor byl zbytečný – pohostinnost gárských rodin byla soutěživá a neúprosná. Nejprve jsme se cítili jako celebrity, později jako zajatci. Gárové se ukázali jako nejzábavnější a nejbizarnější společnost, jakou jsme kdy potkali.

Whisky a smysl pro humor

Gárové mi ze všeho nejvíc připomínali oživlé postavičky z Asterixe. Vařili kouzelné lektvary – rýžové pivo ču, pili a veselili se. Nadevše milovali dobrou pařbu. Jejich správně ujetý smysl pro humor šel skvěle dohromady i s kapkou whisky, které zdejší chlapi nezřízeně holdovali.

Muži rádi zdůrazňovali svou mužnost, někdy až komicky. Často nám připomínali, že nejsou sluhové svých žen jako jejich sousedé Khásíové. A přitom stejně jako oni žili v matrilineárním systému: děti patří matkám, přebírají jejich klanové jméno a nejschopnější dcery dědí rodinný majetek. U Gárů se navíc nehodí, aby milostný vztah inicioval muž. Musí počkat, až ho na rande pozve žena.

Únos ženicha

V minulosti se také praktikovala tradice „únos ženicha“, kterou si gárské ženy zajišťovaly manžely. Bývala to jedna z nejvíce vzrušujících událostí v životě muže. Příbuzní dívky unesli chlapce, který se jí líbil, a přivedli ho do jejího domu. Aby mladík dokázal, že není jen tak k mání, musel nejméně dvakrát utéct a být znovu unesen. Při třetím únosu většinou se svatbou souhlasil. Pokud utekl i tentokrát, znamenalo to definitivní odmítnutí.

Vtipná rekonstrukce starodávného gárského zvyku v tomto videu…

Dvojí život Ferdiny

„Nejdřív jsem obchodovala s uhlím, ale bylo to moc těžké – musela jsem pořád jezdit sem a tam. Zkusila jsem stavební materiály a dělám to už pět let,“ vyfoukne čtyřicetiletá Ferdina elegantní oblak kouře nad hlavu.

„Vedu vlastně dvojí život – v Shillongu jsem ženou v domácnosti, tady podnikatelkou,“ shrnuje. „Protože se pohybuji v mužském světě, každý mě bere jako chlapa,“ zasměje se hlasitě hlubokým hlasem.

Nefertiti: adoptovaná princezna

„Zrovna jsme adoptovali dceru,“ vypráví nesměle Dan, otec dvou dospělých synů, nedokáže skrýt široký úsměv. „Je to jen malé miminko. Jsou jí čtyři měsíce a pojmenovali jsme ji Nefertiti, po egyptské královně.“

Za pár minut vchází jeho žena s balíčkem přikrývek. Na moment si představuji mumifikované miminko, ale žena pečlivě odlupuje pokrývky – ukáže se spící gárský obličej. Její zářivý úsměv mluví za vše. „Ona zdědí nemovitosti a ponese dále rodinné jméno, to je naše tradice, jsme tak šťastní, že ji máme,“ potvrzuje nadšeně Dan. 

Folklór versus hard rock

Poklidný tradiční festival končí zběsilým vyvrcholením: gongy, bubny, bambusové rohy se předhánějí v hlasitosti. A když si myslíme, že vše opravdu skončilo, zapojují organizátoři masivní zesilovací systém. Na podium naběhne rocková skupina Northwind, prý jedna z nejslavnějších v Garo Hills. Teenageři ze sebe shazují tradiční hadry, navlékají džíny a natřásají se do rytmu ještě zběsileji než předtím.

Takhle progresivní kulturní program jsme tedy v zapadlé vesničce jižních Garo Hills rozhodně nečekali.