Že by ženy mohly mít hlavní slovo i v islámském světě, to si asi dovede představit jen málokdo z nás. Ani já nebyla výjimkou. Zahalené ženy jsem vždycky litovala. Národ Minangkabau z indonéského ostrova Sumatra však rozptýlil většinu předsudků, které jsem kdy o muslimech měla.
Za národem Minangkabau
Naše putování po stopách muslimského matriarchátu nás v únoru 2007 zavedlo do provincie Západní Sumatra. Nejdříve jsme prozkoumali její hlavní město, historický přístav Padang, než jsme se vydali na rurální vysočinu, do starobylého srdce minangské kultury.
Kořeny ženské moci
Místní lidé objevili v dávných dobách na vysočině bohaté zásoby drahých kovů, kvůli nimž muži odcházeli obchodovat na pobřeží. Postupně se cesta do světa stala zkouškou dospělosti každého minangského muže. Starost o rodinu, domy a rýžová pole převzaly ženy. I po přijetí islámu si Minangkabauové udrželi své matrilineární zřízení, které fascinovalo první holandské etnology natolik, že jej otevřeně nazvali matriarchátem.
Dnes jsou Minangkabauové považováni za nejpočetnější matrilineární společnost na světě. Jejich děti, v rozporu s běžnými muslimskými zvyky, patří do matčina klanu a majetek stále dědí pouze dcery. Ženy jsou vzdělané, obchodují a věnují se kariéře. K tomu vlastní domy, do nichž si přivádějí manžely, které však nabádají k tomu, aby pracovali mimo domov, často v cizině.
Fakta
- Místo: Provincie Západní Sumatra, Indonésie
- Populace: Celkem zhruba 6 milionů
- Náboženství: 99 % sunnitští muslimové, 1 % ostatní
- Jazyk: Indonéština a minangkabauština (patří do austronéské jazykové skupiny)
- Postavení etnické skupiny: Díky indonéskému zákonu o regionální autonomii obnovila provincie Západní Sumatra v roce 2001 tradiční minangský administrativní systém. Tvoří ho samosprávné vesnice nagari, které se řídí minangským zvykovým právem včetně matrilineárního dědictví i jména
Korán versus tradice
„V naší kultuře jsou ženy respektovány víc než muži,“ prohlašuje Rita. „O ženy je u nás lépe postaráno. Dědíme domy a pozemky,“ podpoří ji rychle její kamarádka Ari. Obě studují biologii na univerzitě v Padangu.
Korán hlásá, že synové dědí dvakrát tolik než dcery. Minangkabauové ovšem žádný problém v rozporu mezi svými zvyky a islámem nevidí. Dědická práva dcer jsou zakořeněna hluboko v místní kultuře.
„Kdyby můj brácha od rodičů nějaký majetek přijal, byla by to pro něj strašná ostuda, cítil by se jako vyžírka,“ doplňuje Rita.
Bohyně a ženská úcta
Minangkabauové jsou mistři kompromisu. Díky tomu se jim podařilo nemožné – skloubili matriarchát s islámem. Stále zbožně uctívají svoji zakládající bohyni Bundo Kanduang, ačkoli tvrdí, že na prvním místě je pro ně Korán. Bohyně dala jejich světu řád, který udržují ženy. Ctihodné matróny jsou dodnes oslovovány uctivým titulem Bundo Kanduang (Naše Matka). Reprezentují bohyni při důležitých rituálech a stejně jako ona se neustále snaží kultivovat neukázněné chlapy.
Dům jako symbol rodu
Vesnice Rao- Rao se pyšní úžasnou sbírkou dlouhých dřevěných domů se střechami ve tvaru buvolích rohů, kterým se říká rumah gadang (velký dům). Tato tradiční stavení jsou úzce spjata se zdejším matriarchátem. Trvale v nich žijí ženy se svými dcerami a jejich dětmi. Synové v domě pobývají dočasně, než odejdou do světa, nebo než se ožení. A manželé? Ti přicházejí a zase odcházejí. Někdy za prací, jindy navždy. „Manžel je jako popel. Foukneš a je pryč,“ cituje se smíchem mladá maminka Angelina minangské přísloví. (Další informace najdete v mém článku pro časopis Lidé a země)
vel. 53 x 73 cm
Matriarchální rysy Minangkabauů:
- Děti přebírají matčino klanové jméno (matrilineární).
- Rodinné dědictví se rozděluje pouze mezi dcery (matrilineární).
- Muži se po svatbě stěhují do domů svých žen (matrifokální rezidence).
- Muži často pracují v cizině a zodpovědnost za dům a rodinu přenechávají ženám (matrilokální).
- Když se manželé rozvedou, musí se muž odstěhovat a zanechat manželce děti i majetek.
- Ženy jsou vzdělané a často pracují v kariérních profesích.
Zajímají vás Minangkabauové?
Více si o nich můžete přečíst také v naší knížce
