Indonésie: Minangkabau

Muslimský matriarchát

Že by ženy mohly mít hlavní slovo i v islámském světě, to si asi dovede představit jen málokdo z nás. Ani já nebyla výjimkou. Zahalené ženy jsem vždycky litovala. Národ Minangkabau z indonéského ostrova Sumatra však rozptýlil většinu předsudků, které jsem kdy o muslimech měla.

Naše putování po stopách muslimského matriarchátu nás v únoru 2007 zavedlo do provincie Západní Sumatra. Nejdříve jsme prozkoumali její hlavní město, historický přístav Padang, než jsme se vydali na rurální vysočinu, do starobylého srdce minangské kultury. 

Místní lidé objevili v dávných dobách na vnitrozemské vysočině bohaté zásoby drahých kovů. Muži tradičně opouštěli vesnice, aby na pobřeží směňovali zlato za exotické zboží. Odvážně se vydávali stále dále za hranice Sumatry, až se cesta do světa stala zkouškou dospělosti každého minangského muže. Starost o rodinu, domy a rýžová pole v jejich rodných vesnicích převzaly ženy.

Ačkoli se jejich tradice začaly od 16. století mísit s islámem, Minangkabauům se podařilo udržet si své matrilineární zřízení, které fascinovalo první holandské etnology natolik, že jej otevřeně nazvali matriarchátem.

Co se skývá po závojem, Kateřina Karásková, akryl a koláž na plátně

Dnes jsou Minangkabauové považováni za nejpočetnější matrilineární společnost na světě. Jejich děti, v rozporu s běžnými muslimskými zvyky, patří do matčina klanu a majetek stále dědí pouze dcery. Ženy jsou vzdělané, obchodují a věnují se kariérním profesím. K tomu vlastní domy, do nichž si přivádějí manžely, které však nabádají k tomu, aby pracovali mimo domov, často v cizině.

Fakta

  • Místo: Provincie Západní Sumatra, Indonésie
  • Populace: Celkem zhruba 6 milionů
  • Náboženství: 99 % sunnitští muslimové, 1 % ostatní
  • Jazyk: Indonéština a minangkabauština (patří do austronéské jazykové skupiny)
  • Postavení etnické skupiny: Díky indonéskému zákonu o regionální autonomii obnovila provincie Západní Sumatra v roce 2001 tradiční minangský administrativní systém. Tvoří ho samosprávné vesnice nagari, které se řídí minangským zvykovým právem včetně matrilineárního dědictví i jména

Minangkabauové jsou mistři kompromisu. Díky tomu se jim podařilo nemožné – skloubili matriarchát s islámem. Stále zbožně uctívají svoji zakládající bohyni Bundo Kanduang, ačkoli tvrdí, že na prvním místě je pro ně Korán. Bohyně dala jejich světu řád, který udržují ženy. Ctihodné matróny jsou dodnes oslovovány uctivým titulem „Bundo Kanduang“ (Naše Matka). Reprezentují bohyni při důležitých rituálech a stejně jako ona se neustále snaží krotit a kultivovat neukázněné chlapy.

„V naší kultuře jsou ženy respektovány víc než muži,“ prohlašuje Rita. „O ženy je u nás lépe postaráno. Dědíme domy a pozemky,“ podpoří ji rychle její kamarádka Ari. Obě studují biologii na univerzitě v Padangu.

Korán hlásá, že synové dědí dvakrát tolik než dcery. Minangkabauové ovšem žádný problém v rozporu mezi svými zvyky a islámem nevidí. Dědická práva dcer jsou zakořeněna hluboko v místní kultuře.

„Kdyby můj brácha od rodičů nějaký majetek přijal, byla by to pro něj strašná ostuda, cítil by se jako vyžírka,“ doplňuje Rita.

Z města se vydáváme na Minangskou vysočinu, do samého nitra Západní Sumatry. Minibus se prořezává svěže zelenou kopcovitou krajinou. Před námi pomalu roste majestátní sopka Marapi, nejaktivnější na Sumatře.

Emi a Emu, Simon Bird, akryl na plátně

Vesnice Rao- Rao se pyšní úžasnou sbírkou dlouhých dřevěných domů se střechami ve tvaru buvolích rohů, kterým se říká rumah gadang (velký dům). Některé jsou nově opravené, jiné chátrají.

Tato tradiční stavení jsou úzce spjata se zdejším matriarchátem. Trvale v nich žijí ženy se svými dcerami a jejich dětmi. Ženy vlastní nejen tyto domy, ale i pozemky kolem nich a rýžová pole. Synové v domě pobývají jen dočasně, než odejdou do světa, nebo než se ožení. A manželé? Ti přicházejí a zase odcházejí. Někdy za prací, jindy navždy. „Manžel je jako popel. Foukneš a je pryč,“ cituje mladá maminka Angelina se smíchem minangské přísloví.

A proč mají všechny minangské budovy včetně mešit střechy ve tvaru buvolích rohů? Podle populární pověsti dorazilo v dávných dobách na Sumatru vojsko z ostrova Jáva a chtělo si podrobit mírumilovný minangský národ. Minangkabauové, aby se vyhnuli krvavé bitvě, navrhli, že se spor vyřeší soubojem buvolů na život a na smrt. Javánci do boje nasadili obrovského agresivního buvola. Minangkabauové přivedli maličké telátko, které ale mnoho dní předtím hladovělo. Telátku připevnili na čumáček ostrý kornout. Mládě se okamžitě vrhlo na buvola, a než stačil zareagovat, prorazilo mu břicho ostrým kornoutem, protože hledalo mléko. Minangkabauové zvítězili a vysloužili si své jméno: minang (vítězný) a kabau (buvol).

Matriarchální rysy Minangkabauů:

  • Děti přebírají matčino klanové jméno (matrilineární).
  • Rodinné dědictví se rozděluje pouze mezi dcery (matrilineární).
  • Muži se po svatbě stěhují do domů svých žen (matrifokální rezidence).
  • Muži často pracují v cizině a zodpovědnost za dům a rodinu přenechávají ženám (matrilokální).
  • Když se manželé rozvedou, musí se muž odstěhovat a zanechat manželce děti i majetek.
  • Ženy jsou vzdělané a často pracují v kariérních profesích.

Zajímají vás Minangkabauové?

Více si o nich můžete přečíst v naší knížce