Keňa: Umoja

Mužům vstup zakázán

Myslíte si, že se se k ženám vstřícná společnost nedá vybudovat ze dne na den, ani během několika let? Že si ji nemůžete stvořit samy (či sami), kdykoli a kdekoli? Když jsem před lety pracovala v Ugandě, kolegyně Veronika mě upozornila na ženy ze severní Keni, z neochvějně patriarchálního kmene Samburu, které to udělaly: vytvořily si svůj vlastní malý matriarchát!

Vstup do vesnice 500 keňských shillingů (asi 134 Kč) na osobu. Ženy se shromažďují u brány, aby nás uvítaly. Aniž by někdo dal signál, začnou náhle pulzovat a zpívat. Jejich korálkové náhrdelníky ve tvaru talíře poskakují nahoru a dolů jako při namlouvacím rituálu exotických krocanů.

Jedna žena se náhle oddělí od skupiny a dotancuje přímo ke mně – tak blízko, až se mi z jejích korálků dělají mžitky před očima – a razantně mě pozve, abych se připojila k nim. Jenže, ať se snažím, jak chci, nemůžu se chytit. Po těch letech, co jsem obětovala matriarchálnímu projektu, teď když konečně nastala ta správná chvíle připojit se k opravdovým matriarchám, selhávám při fundamentální zkoušce naladit se na stejnou vlnu!

Vesnici Umoja, což ve svahilštině znamená jednota, založily v 90. letech samburské ženy, které byly vyhnány ze svých vesnic. 

„Umoja je otevřená každé ženě,“ vysvětluje mi Rose, zastupující šéfka vesnice. „A žádná žena se odsud ještě nikdy nevrátila zpět k manželovi,“ dodává s uspokojením.

Mezinárodní neziskovky vytvořily z vesnice vzdělávací středisko o ženských právech pro celou oblast, zafinancovaly stavbu školy, konferenční haly, muzea a luxusního turistického kempu u blízké řeky.

Zakladatelka Rebecca se stala mezinárodní celebritou. Cestuje po světě a navštěvuje konference o ženských právech. Získala spoustu ocenění včetně Global Leadership Award, kterou jí předala Hilary Clintonová, a byla vyhlášena mezinárodní ženou roku 2010.

Rose zastupuje Rebeccu velmi důstojně a kompetentně. Zabalená do kangy (barevné svahilské látky), s korálkovým plátem na krku a obrovskými náušnicemi v uších vypadá nesmírně elegantně. 27 let a pět dětí bych jí rozhodně nehádala. V Umoje žije dva roky. Svého o mnoho let staršího manžela opustila po několika letech fyzického týrání. Je si jistá, že se k němu nikdy nevrátí.

„V naší vesnici nežijí jenom ženy, víte?“ vysvětluje distingovaný mladík Ambos. „Rozhodl jsem se tady zůstat s mámou. Pomáhám v turistickém hotelu dole u řeky. Uklízím a prodávám pivo v malém baru, který tam máme,“ vysvětluje. 

Pravidla Umoji stanoví, že muži si mohou do vesnice přivést přítelkyně a manželky, zatímco ženy se s milenci musejí scházet venku. Což se mi zdá vůči dívkám trochu nefér. I když na druhou stranu chápu, že si ženské nechtějí do své vesnice pouštět chlapy, kteří ještě neprošli matriarchální převýchovou.

Pozdě odpoledne zajdeme k turistickému kempu u řeky Uaso s výhledem na národní park Buffalo Springs.

 „Umoja zůstane ženskou vesnicí navždy,“ usměje se Rose a  a nechává nás užít si poslední paprsky západu slunce předtím, než gigantickou africkou oblohu pohltí noc.

Zajímají vás další světy, které se točí kolem žen?

Mrkněte na naši knížku

---