Mexiko: Zapotékové

Mexické amazonky

Hluboko na jihu Mexika leží úrodná tropická pláň Tehuantepecké šíje, domovina svérázných zapotéckých indiánů.

Tehuány dříve a dnes

Zdejší muži pracovali v minulosti na polích během nočních hodin a většinu dne prospali, zatímco jejich ženy ovládaly místní trhy, kontrolovaly rodinné finance a držely krok s nejnovějšími drby.

Dravá podnikavost a zdravé sebevědomí šarmantních krásek v elegantních krojích zaujaly nejednoho návštěvníka. Netrvalo dlouho a začaly se šířit zvěsti o tom, že Tehuantepec ovládají domorodé matriarchy. Místní ženy zvané Tehuány se postupně proslavily po celém Mexiku. Inspirovaly dobrodruhy, politiky i umělce a staly symbolem Mexika.Jejich pestrobarevné kroje oblékala i slavná malířka Frida Kahlo.

My jsme Tehuantepeckou šíji navštívili krátce v roce 2005 a o šest let později jsme se za nimi vydali znovu. Temperamentní indiánky mě uchvátily na první pohled. Vypadaly mohutněji než jejich muži. Korpulentní a majestátní – prostě ukázkové vládkyně.  Tyhle ženy dominovaly rušným trhům i opulentním fiestám. Pyšně se oblékaly do pestrobarevných krojů, sekýrovaly svoje okolí a tvářily se, že mají muže na háku.


  • Místo: Tehuantepecká šíje, stát Oaxaca, jižní Mexiko
  • Populace: Přibližně 500 tisíc, pouze zhruba 100 tisíc z nich však mluví zapotécky a je oficiálně uznáváno za „opravdové“ Zapotéky z Tehuantepecké šíje.
  • Náboženství: 81 % římští katolíci, 19 % tvoří protestanti
  • Jazyk: španělština a zapotéčtinou z Tehuantepecké šíje 

Matriarchální rysy Zapotéků:

  • Ženy mají v rodině hlavní slovo a drží rodinou kasu (matrifokální).
  • Ženy ovládají trhy a udržují tradice včetně početných fiest.
  • Ženy jsou považovány za racionálnější a inteligentnější pohlaví.
  • Ženy vždy hrály důležitou roli v rebeliích, demonstracích i politických hnutích.

Trhy pod nadvládou žen

„Moje babička i máma prodávaly maso,“ vypráví mi statná řeznice Alícia na pouličním trhu v městečku San Blas. Fascinuje mě,  jak lehce se dokáže ohánět obrovským nožem.

„Já to převzala po nich, když jsem se vdala. A teď i moje Monika pomáhá mně,“ dodává a pyšně si prohlíží svoji těhotnou dceru, jako kdyby chtěla říct, že z její vnučky jednou taktéž vyroste řeznice.

Alíciin hubený manžel Manuel s knírkem a shrbenými zády pokorně čeká na druhé straně ulice, až ranní vzrušení opadne. Pracuje jako řidmotocara.Jeho úkolem je sbalit prodejní stolky a rozvést ženy domů.

„Jasně, že prodávat na trhu je lepší – skončíš brzy a jdeš si domů,“ odpovídá Manuel mnohem tišším hlasem než jeho žena. „To já jako taxikář musím být v práci celý den.“

I kdyby však stokrát chtěl, Manuel prodávat nemůže. Trhy a podnikání kontrolují nejen v San Blas, ale na celé Tehuantepecké šíji výhradně ženy. Byznysu se holky učí od mala. Nejen nakupovat a prodávat, ale i jednání se zákazníky – smlouvání, dohadování a asertivitě

Matriarchální dělba práce (Simon Bird)

Sedmnáctitisícové městečko San Blas bývalo donedávna rolnickou komunitou. A právě starodávný způsob nočního farmaření přispěl k tomu, že ženy získaly navrch.

Traduje se, že muži pracovali na polích kvůli nesnesitelnému vedru v noci a většinu dne prospali. Jejich ženy mezitím prodávaly vypěstované plodiny na trhu. K večeru se vracely domů, muže nakrmily a daly jim z utržených peněz malé kapesné.

Chlapi pak zamířili do kantýny (hospody), kde veškeré kapesné většinou propili. Manželky je o pár hodin později z kantýny vyzvedly, dovlekly domů a uložily k odpočinku tak, aby byli připraveni na další časný pracovní den. Noční životní styl mužů umožnil ženám ovládnout podstatné věci z reálného světa. Kromě toho, že držely rodinnou kasu, byly také mnohem aktivnější ve společenském životě a informovány o všem, co se kde šustlo. A tak se zrodil matriarchát.

Kdo drží rodinnou kasu (Simon Bird)

V minulosti odevzdávali muži ženám výpěstky, nyní jim svěřují svoje výplaty. Muži ale v tomto uspořádání nevidí nic ponižujícího. „Ženy tolik nepijí, a proto mají bystřejší hlavu a rychlejší inteligenci než my muži,“ vysvětluje svářeč Jorge. „Chlap se opije, uvidí jinou ženskou, ztratí hlavu a zmizí. Nedokáže se postarat o peníze a o rodinu tak dobře jako žena.“ Jeho manželka Juquila jen se spokojeným úsměvem přisvědčuje.

Ženská hrdost 

Fiesty od pradávna sloužily k přerozdělování bohatství a jejich pořádání a návštěva je dodnes otázkou prestiže. Prim v zachovávání vibrujících fiestových tradic hrají ženypřípravují jídlo, prodávají kartony piv, oblékají se do tradičních krojů a tančí – jen aby se před ostatními ukázaly.

Mužská hrdost

Chlapi berou fiesty hlavně jako příležitosti k tomu, aby se pořádně pobavili a opili.

Ženy bojovnice

Tehuány si v průběhu dějin vybudovaly také pověst odvážných bojovnic odhodlaných bít se za spravedlnost. Hrály důležitou roli v nejrůznějších rebeliích, ať už proti španělským kolonizátorům, či novodobým diktátorům. Sdružovaly se do tlup a zbraně – většinou nože a kameny – ukrývaly pod sukněmi.

„Ženy byly nejhorší a nejzatvrzelejší, odvážně a statečně vrhaly kameny,“ popisuje španělský kronikář Manso de Contreras vzpouru ve městě Tehuantepec v roce 1660.  Nepopulární starosta byl tehdy vyhnán ze své rezidence ohněm a kouřem. V posledním zoufalém pokusu o záchranu holého života se rozběhl ke kostelu. Uprostřed náměstí byl však sražen „dobře mířeným kamenem“.  Říká se, že ho hodila žena. Dav žen a mužů se na něho vrhl, bili ho hlava nehlava, až ho nakonec propíchli jeho vlastním mečem.

Žena ze železa

Amazonku v sobě nezapře ani bývalá starostka Augustina Acevedo Gutiérrez, která neoficiálně ovládá městečko San Blas už více než třicet let. Několikrát unikla atentátu. Naposledy v roce 2005, kdy ji opozice obvinila z korupce, a v návalu vzteku lidé vypálili radnici. Augustina chladnokrevně nařídila střelbu do davu. Navzdory všemu se jí však nějakým zázrakem podařilo popularitu si udržet. Většina místních ji obdivně nazývá „Železnou lady“. Že je to vražedkyně se jen šeptá. Prý nosí pod sukní zbraň a ví moc dobře, jak s ní zacházet.

Muxové – muži s ženskou duší

A nakonec mnoho zdejších mužů si přeje stát se ženou. Říkají si muxes (čti mušes) a hlásí se ke třetímu pohlaví. Zahrnují nejrůznější odchylky od tradičního heterosexuálního muže – homosexuály, transvestity, transsexuály i jiné.  

Přesný počet gayů a translidí v tehuantepeckém regionu se nedá zjistit, ovšem proslýchá se, že vysoce převyšuje národní průměr. Možná ale jen proto, že se zdejší příslušníci třetího pohlaví rádi předvádějí a jsou více než jinde zapojeni do veřejného života.

Katolická mše pro homosexuály

Místní legenda vypráví, že Bůh svěřil sv. Vincentovi Ferrerovi, patronovi města Juchitán, tašku plnou muxů , aby je rozmístil po všech městech v zemi. Když však Vincent dorazil do Juchitánu, taška se mu roztrhla o kaktus a všichni muxové se vysypali.

Příběh elegantně pomáhá místním kněžím vyrovnat se s každoroční speciální bohoslužbou pro muxe v hlavním juchitánském kostel, po níž následuje nefalšovaný gay pride „pochod hrdosti“ a pompézní galavečer.

Zajímají vás Zapotékové z Tehuantepecké šíje?

Více si o nich můžete přečíst v naší knížce

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial